Bicentenary

I v Zambii jsou 2 dny na začátku července vyhrazeny státním svátkům. Kupodivu si tu nepřipomínáme upálení Mistra Jana Husa či příchod Cyrila a Metoděje na Moravu, ale je to den věnovaný národním hrdinům (6. 7.) a Den jednoty (7. 7.). 

A protože tento rok tyto svátky vyšly na pondělí a úterý a navíc Don Bosco (zakladatel Salesiánů) by letos 16. srpna oslavil své 200. narozeniny, rozhodla se Salesiánská rodina naší provincie uspořádat o tomto prodlouženém víkendu setkání mládeže, na kterém společně oslavíme tuto velkou událost.

Naše salesiánská provincie obsahuje 17 středisek ve 4 africkych zemích – Malawi, Namibie, Zambie a Zimbabwe. Ze všech těchto míst se k nám do City of Hope sjelo dohromady 700 mladých.

Přípravy samozřejmě na toto setkání začaly s velkým předstihem. Dokonce první zmínky sahají až do roku 2008.

A jelikož my, v City of Hope, jsme byli hostitelé, poslední měsíc před samotným setkáním byl tak rikajic dosti "busy".

Když si vzpomenu na plánování CSM ve Žďáře nad Sázavou, těžko se srovnává takové setkání s tím naším v Zambii. Propracovanost organizačního týmu u nás rozhodně nebyla na takové úrovni, ale i  tak musím uznat, že na zambijske pomery vse probehlo velice dobre.

Taková to setkání sebou přináší mnoho úskalí, obzvlášť pokud spolu mají mladí lidé strávit více dní. Musí se zajistit ubytování, strava, hygiena atd.

Co jsem se doslechla, při minulých setkáních se zkrátka spalo v bushi, poslední den okolní ovzduší potvrzovalo fakt, že poslední 3 dny se nikdo nemyl, ale minimálně vaření probíhalo podobným způsobem, jako tomu bylo u nás.

Naší velkou výhodou, je obrovská škola, v jejíž třídách se spalo. Protože má naše škola čtvercový půdorys, využilo se naše „malé náměstí“ k postavení pódia, které sloužilo jako středobod dění. Místo sprch se využily vymyté kbelíky od oleje, které měli mladí k dispozici, společně s kohoutky s vodou u našeho pole. 

Každá delegace (středisko) si s sebou přivezla vlastní hrnce, vařečky a „bubny“ (kotouče na kterých se rozpaluje uhlí na vaření). Jídlo se každý den fasovalo pro jednotlivé skupiny zvlášť a každý si ze surovin vařil pro svoji delegaci sám. Menu bylo celkem jasné – ráno houska s čajem a k obědu a k večeři nsima, s fazolemi, zelím, vajíčkem či dokonce kuřetem či hovězím.

Místo na vaření bylo vedle našeho pole. Atmosféru tento plac měl především při večeři, kdy s ohledem na západ slunce, který se tu během roku stále pohybuje kolem 18. hodiny, byla totální tma, kterou prozařovalo světlo ohňů, na kterých se vařilo, všude kolem plno debatujících lidí, sedících okolo, pojídajících svoji porci nsimy… Najedli jsme se vždy všichni a dosyta a byli jsme spokojení.

My jako mistni dobrovolnici jsme si vzdy mohli vybrat, s kterou delegaci budeme jist. Proto jsem jednou jedla s Bauleni, jednou se City of Hope, jednou se Nkhotakota, Harare - ale nsima mi vsude chutnala stejne:-). 

A co náš program?

1. den – pátek 3. 7. 2015

Pro nás v City of Hope to byl od rána až do půlnoci hektický den, kdy jsme se v podstatě téměř nezastavili. Jednotlivé delegace začaly přijíždět, a protože jsem na starost dostala registraci a platbu účastníků, měli jsme plné ruce práce. V tento vecer take probehly seznamovaci aktivity... kdy si kazda delegace pripravila tanec, pisen ci scenku, kterou by predstavila misto, odkud prichazi...

2. den - sobota 4. 7. 2015
Prave ted tu v Zambii mame nejchladnejsi dny celeho roku - noci jsou pro me skoro mrazive. To ovsem neznamena, ze se Vam nemuze podarit spalit si oblicej behem zahajovaci mse sv., jako se to stalo mne:-)... Opet jsem litovala, ze ma barva kuze je tu tolik odlisna...

Odpoledne byly na hlavnim podiu prvni prednasky, ale ja jsem z nich neslysela ani jednu, protoze krome pokracovani ve vybirani penez a registraci, jsem pomahala polskym dobrovolnicim s prodejem tricek, ktere byly na toto setkani natisteny...
Jak to jen zhodnotit... kdyz se u stolku seslo vice lidi, cpali se tolik, ze nas prostor za stolky se velice rapidne zmensoval:-).
Vecer jsme prozili spolecnou adoraci.

3. den - nedele 5. 7. 2015
Nedele byla vyhrazena pesi pouti na Marian Shrine, marianske poutni misto nedaleko letiste. Protoze letiste je od Makeni vzdalene asi 30 km, popovezly nas autobusy a dodavky a pesky jsme sly asi jenom 4 km. 

Kazda delegace si mela za ukol vytvorit svuj banner, ktery se pri pouti nesl v cele. Byl to pro me velky zazitek, lide okolo se zastavovali a zvedave prohlizeli nase bannery, ktere vypovidaly samy o sobe o duvodu nasi seslosti.

Na Marian Shrine jsme spolecne slavili msi sv., kterou pro nas slouzil vyborny kazatel Fr. Charles Mukuka.

Po navratu byl cas na uklid a umyti. Vecer jsme se sesli na Don Bosco Quiz. Jednotlive delegace proti sobe soutezily ve znalostech o Donu Boscovi a o Salesianech vseobecne... Musim rict, ze otazky byly velice narocne a ja bych z nich nevedela ani ctvrtinu. Viteznym tymem se stala delegace z Malawi.

4. den - 6. 7. 2015
Dnes jsem se vratila opet k mym povinnostem a polovinu dopoledne jsem stravila pocitanim penez. Pred polednem jsme slavili zaverecnou msi sv. Pri kazde msi sv. se tu po prijmani vzdy zpiva pisen dikuvzdani, pri ktere lide dekuji Panu, za milosti, ktere obdrzeli a bohatstvi Eucharistie. Pri takovych slavnostech jako byla ta nase se ve velkem tancuje, zpiva a raduje. I knezi s ministranty se zpojily do davu. "Tenhle moment si chci zapamatovat," rikala jsem si v duchu...

Odpoledne probehly sportovni aktivity. Fotbal. To je zkratka sport, kterym tady opravdu kazdy African  zije.  Kazdy tym prijel vybaven spolecnymi tricky. I kdyz mnoho kluku behalo bosky, zeleny travnik by clovek tezko pohledal, vykony a hlavne atmosfera byly srovnatelne s kdejakym  mistrovstvim:-).

Vecer potom probehl zaverecny spolecny vecer, na ktery si kazda delegace pripravil desetiminutovy program - scenky, pisne, tradicni tance apod. Zaver vecera (03.00 am) patril tanci a tanci a tanci:-)... to je to, co tu lide mohou delat porad - teda krome jezeni:-)...

5. den - 7. 7. 2015
Nektere delegace do slova a do pismene odtancovaly primo do autobusu. Jejich cesta byla daleka, proto musely vyrazit vcas. Jinak nas ostatni rano cekal generalni uklid a davani vseho do poradku. Vsechny delegace, az na delegaci z Malawi, odjeli ten den dopoledne.
Unava po setkani byla patrna na kazdem. Jak predchozi dny bylo City of Hope plne lidi, v utery odpoledne byste tu tezko hledali zivacka, protoze vsichni hledali utociste sve postele a kyzeneho odpocinku:-)


Africke setkani mladych byl pro me nezapomenutelnym zazitkem a zaroven radosti, ze se takovato setkani  podari usporadat i na tomto kontinente, protoze clovek vidi, jak jsou pro mlade lidi dulezita.