Sepsáno dne: 25.1.2015
Tento týden tu byl ve znamení dvou velkých událostí.
V úterý 20. ledna jsme tu měli státní volno, protože celý den probíhaly
volby nového prezidenta republiky. A hned ve čtvrtek 22. ledna jsme u nás
v City of Hope slavili patronku
našich holek – GARTu – blahoslavenou
Lauru Vicuñu.
Co se týče volby prezidenta, celá země touto událostí žije
velice naplno už delší dobu. V kostele i se sestrami během ranních mších
se pravidelně modlíme za mír v Zambii během voleb. Mnoho lidí se tu obává
násilí, které může v ulicích vypuknout. Není divu. Někteří lidé zbožňují
svého kandidáta tak silně, že jsou schopni druhé pro odlišný názor ukamenovat.
Většina obyvatel se k novému prezidentovi dost upínala,
protože od něho očekávají velké změny. Poslední prezident, který v říjnu
zemřel, Michael Sata toho podle některých moc nedokázal. Prý akorát nechal
rozšířit výpadovku z Lusaky na jih. Proto mnoho lidí nechtělo znovu volit
kandidáta ze strany PF – Patriotic Front
– Edgara Lungu, a dost se upínali
k jinému oblíbenci – Hakainde
Hichilema. Začalo se mu tu říkat HH,
protože někteří lidé (jako třeba já:-)) si těžko pamatují jeho jméno.
Dost mě překvapilo, jak suverénně tu všichni věří
předvolební kampani a jejím slibům. Jeden mladík mi vysvětloval, že právě proto
chce HH volit – vždyť přece slibuje
nová pracovní víza, změny ve školství, podporu zambijských zemědělců, lepší
zdravotní péči atd. V jeho očích bylo vidět, že pokud tento muž usedne na
„prezidentský trůn“, Zambie bude v těchto směrech mnohem šťastnější zemí.
Když jsem jela třeba autobusem do města a v rozhlasu
zrovna probíhala debata kandidátů, dokola se všichni ve svých argumentech
opíralo o Boha a o víru v něho. Což je něco naprosto odlišného, než by člověk
mohl slyšet u nás.
Člověk tu často může spatřit nápisy - Good Christians Honest Citizens (Dobrý křesťan čestný občan). A i
přesto mě překvapilo, kolik lidí z mého okolí odmítlo jít volit. Každý
našel nějakou výmluvu, proč to nejde. Je pravda, že volební lístky tu člověk
nedostane do poštovní schránky (nikdo tady žádnou nemá:-), ale musí se
registrovat na příslušném místě, pod které spadá místo jeho bydliště.
Překvapily mne i naše sestry. Když jsem se v úterý ráno
po mši ptala, kdy plánují jít dnes k volbám, odpověď zněla jasně – je
přece státní volno, tak si užijeme volný den bez práce. Aha…
A zároveň i naše holky, kterým už bylo 18, k volbám
nemohly jít.
Kdo se stal novým prezidentem, jsme se oficiálně dozvěděli
až v sobotu večer. Trvalo to samozřejmě delší dobu, protože Zambie je
obrovská země a sesbírat do hromady všechny hlasy není jen tak. Stal se jím Edgar C. Lungu.
Pro mnohé lidi to není nejradostnější zpráva, proto např.
sestry v neděli zakázaly Dvojčatům jít do města nakupovat, protože někteří
lidé tu mohou být velice násilní jenom proto, že jsou z výsledků frustrovaní.
A nyní k něčemu veselejšímu. Salesiánský svět
v měsíci lednu jde z jedné oslavy do druhé. Pro nás tato sláva
začala, jak už jsem zmínila ve čtvrtek, oslavou bl. Laury Vicuñy. Každý tu měl
něco na starosti, aby naše oslava proběhla co nejlépe.
Holky si připravily vystoupení. Rozdělily se na 3 skupiny.
Nejmladší holky zpívaly písničky a poté měly připravenou tzv. poem (báseň) – akorát tady to neznamená,
že holky si vzpřímeně stoupnou před publikum a recitují. Nýbrž vždy řeknou
úryvek textu ze života Laury nebo heslo, které bychom si mohli odnést jako
inspiraci pro nás, a pokaždé když toto heslo nebo věta padla, zazpíval se
kousek písně, který se mezi každou větou opakoval.
Suffered in silence, smiled always.
(Trpěla v tichosti, pořád se smála.)
Další skupinou byl náš City
of Hope sbor – aneb jak řekla naše Juliet, když tyhle holky otevřou svá
krásná ústa, je to ráj na zemi:-).
A poslední skupinku vytvořilo několik zbylých holek, které
si připravily scénku o Lauřině poselství pro dnešní život.
V tom, že je mezi holkami tak obrovský věkový rozdíl je
výhoda, že si dokážou vypomáhat navzájem a dokážou se navzájem organizovat.
Nejstarším holkám je kolem 19 let a některé v City of Hope strávily až 7 let… proto jsou schopny i samy nacvičit
scénky, písničky a tance na takovéto události. Tím nám jako dobrovolníkům
ušetří práci a my se můžeme zaměřit na jiné věci, jako např. výzdoba. Což si
užívám. Kreativní vytváření mi tu výborně doplňuje čas, kdy jsem s dětmi.
Člověk si u toho odpočne a zároveň se může realizovat:-).
S oslavou Laury jsem si vzala na starosti výzdobu
našich nástěnek. Jedna nástěnka byla celá věnovaná Lauře a další nástěnka
„salesiánské trojici“, kterou si tu v měsíci lednu připomínáme – bl.
Laura Vicuña, sv. František Saleský a sv. Jan Bosko.
Čtvrteční oslava začala společnou mší sv. v naší Prayer Room. Přijely za námi slavit i
sestry z komunity z centra města – z Thorn Parku.
Pak jsme se všichni přesunuli na naší verandu, kde nám
holky u Lauřiny sochy předvedly vše, co si nacvičily. Závěrečným bodem
představení bylo pozvání na scénu našich sester, což vyústilo v hromadný
tanec všech přítomných. S písní na rtech jsme se přesunuli do jídelny, kde
nás čekala slavnostní večeře. Čekala nás nshima,
kuře a zelí – typické jídlo pro každou oslavu. Ale tentokrát každý dostal navíc
balíček sušenek a bublinkové pití:-). Celá oslava byla opravdu radostná. Musím
říct, že oslava Laury pro mě byla mnohem radostnější a slavnostnější než
prožití letošních Vánoc. Asi to bude hlavně tím, že tu holky byly v plném
počtu a všichni jsme se na oslavu tak pečlivě připravovali.
Po večeři jsem asi na 2 hodiny ještě povídala
s mladšíma holkama. Přišla za námi Nellia
se svým plyšovým medvídkem, kterého dostala k Vánocům. Na jeho oušku byla
ještě etiketa s instrukcemi, jak s medvídkem nakládat, abyste
v jeho přítomnosti „přežili ve zdraví“. Posledně, když jsem ho viděla,
objevila jsem na etiketě i češtinu a hned jsem ji holkám nahlas četla.
Tentokrát za mnou Nellia přišla a
říká: „Na… čti ve Tvém jazyce. Vypadáš u toho moc šťastně:-)!“
Žádné komentáře:
Okomentovat