Ze mne se na
tento měsíc stala slečnasekretářka, protože ta našeoficiální odjela do Kitwe na kurz znakového jazyka. Kopíruju,
píšu, vyplňuju, podepisuju, razítkuju, hledám, řeším, pomáhám, atd. Ale kafe
jsem naštěstíještěvařit nemusela :-), i když to zambijský s 5 lžičkami cukru na
jednu nějakého instantního kafe bych asi dohromady dala.
Taky jsem
zjistila, že kancelářsekretářky je takové chatovací místo,
tedy plac, kam si učitelépřijdou jen tak popovídat, když zrovna neučí, postěžovat
si, i optat se na můj evropskýživot. Je to velice milé, a alespoň díky tomu konečně naše učitele
mohu poznat lépe a už si pamatuju i více jmen, ale častomě to zdržuje od práce,
což ale tady v Zambii takhle nechápou. Někdy mi připadá, žena prvním místě je tu
sbližovací a sdílející sociální prvek a až pak práce:-).
Mimo to samozřejmě pokračuju
ve vedení počítačů na naší zakládce. S tím, že mi pro tento trimestr přibylaještětřída
sedmá.
Takže v podstatě
celé dny teďtrávím ve škole přebíháním z kanceláře do počítačové učebny a večery
po růžencitrávím s našimi holkami studiem.
Upřímně jsem ráda, že moje práce tu nevisí pouze na práci s papíry, ale
že stále jsem v kontaktu s dětmi. Teď si o to víc jejich přítomnostivážím.
Ale na sekretariátě
budu jenom do koncekvětna, takžeuž jen pár týdnů.
V tomto článku se
ale především chci s Vámipodělit o zážitky z výletu, na který jsme se poslední týden prázdnin
vydali s našimi holkami.
Tzv. Outing, byl holkami velice očekávanouudálostí,
na kterou ale do poslední chvíle nebylo jisté, jestli vyrazíme.
Sestry Marie jsem
se ptala v únoru, jestli by s takovým nápadem souhlasila a ona vypadala, že nemá
nic proti tomu. „Vložíme to do prázdninového programu,” říkala mi.Ale jak se prázdniny blížily,
nevypadalo to, že by z toho nápadu byla stálenadšená. Naopak jsem si připadala
jako otravný hmyz, když jsem ji stále uháněla a ptala se, jestli užmůžuzačítněco
zařizovat. Ale jak se ukázalo, postup a lá “otravný hmyz” se vyplatil.Poslední prázdninové pondělí
jsem se sešla se Sr. Ryszardou a Sr. Marií. Hlavně Sr. Ryszarda chtěla vědět, jaký
je můj plán, jak to vidím a jak si to představuju, jak by se co dalo zařídit…A
po dvouhodinové debatě a vysvětlování se rozhodlo, že jedeme.
Dohodly jsme se,
že bude lepší, když pojedeme ve 2 dnech. Jednak kvůli většímu zážitku pro holky –
protože v menší skupině je prožitek vždycky větší než by byl v šedesátičlenné skupině,
a jednak kvůli našemu autobusu, který by tak velkou skupinu ani nepobral…
Obvolala jsem místa, kam jsme chtěli jet, zařídili jsme svačinu na oba dny,
informovali jsme holky a hlavně našeho řidiče Nathana,
že ho čeká ”dvoudenní” výlet, a hned další den se mohlo vyrazit.
Tohle se mi
opravdu líbí. Neznamená to, že se akce neplánuje dlouhodobě dopředu, že se neuskuteční.
Když se chce, tak se jede:-).
Holky jsme rozdělili
na starší a mladší. Program pro obě skupiny byl ale stejný.
Našecíle byly
dva: Kalimba Reptile Park (na severu
Lusaky, asi 11 km od silnice mířící k letišti) a Parays (asi 20 km na západ od Lusaky).
Kalimba Reptile je farma, kde chovají krokodýli. Chovat krokodýli
se totiž dost vyplatí. Natož, když jich máte kolem 10 000. Krokodýlí maso – nejlepší
je prý z ocasu – je drahá pochoutka luxusních restaurací, krokodýlí tuk se používá
na léčení astmatu, ekzémů a dalších problémů – s tím, že jedna mala lahvička obsahující
tento zázrak stojí více než 500,- Kč; a samozřejmě jejich kůže, která se odtud vyváží
do JARu, má také svoji vysokou hodnotu. Takže pokud přemýšlíte o nějakém byznysu,
myslím si, že investovat do chovu krokodýlů není úplně marný nápad… samozřejmě ve vhodných podmínkách:-).
Pro návštěvníky
je tu vybudovánodpočinkový park. Po příjezdu si nejprve můžete prohlídnout krokodýli
a také sbírku hadů, které můžete v Zambii potkat ve volné přírodě, a to vše s odborným výkladem.
Poté můžete využí osvěžení místního bazénu, zarybařit si, či se jen tak vyblbnout
na místním hřišti.
Parays je farma
za Lusakou, kde uz pres sto let mistni rodina chova vice zvirat - buvoly,
zebry, antilopy, impaly, ... Ti na cele ploše pozemku jen tak volně pobíhají,
ale navíc přímo před svým domem mají i 6 lvů, kteří by bez lidské pomoci
zahynuli. Ale kvůli člověku je matka lvice zavrhla, když přišli do styku
s pytláky. Proto jsou na člověka zvyklí. Ale i tak mají rádi klid a ticho.
Lovecké instinkty v nich stále jsou. Mezi těmito lvi jsou i vzácní bílí
lvi. Proto sem mnoho lidí přijíždí, aby se mohli na tato zvířata podívat
z blízka.
Na druhé straně
pozemku – než jsou lvi – má rodina také vybudovaný odpočinkový park pro
návštěvníky. Nechybí tu místo na hraní, grilování, odpočinek na zelené trávě a
také 3 bazény různé velikosti.
Obe mistauz jsem
navstivila s MTM. Tak jsem věděla, co od nich mohu očekávat. Zvolila jsem je na
místo výletu, protože na obou místech děcka můžou něcovidět a navícbazén, to je
pro naše holky něco jako magické slovo, které jakmile vyslovíte, nastane neuvěřitelně dlouhé nadšení
a povyk.
První vyrazily na
výlet naše male holky společné s malýmidětmi od našich sousedů. Musím říct, že
za celý den mě nepřestávalo udivovat, jak se vzorně všechny děcka chovaly. Naší
první zastávkou byl již výše zmíněný Kalimba
Reptile Park. Po areálu nás provedla mladá slečna Racheal, která věděla, jak děcka zaujmout. Takže hned po prohlédnutí
kober, škrtičů, černých a zelených mamb, baby nilských krokodýlů, děckám
vytáhla velkou leopardí želvu, se kterou se mohly vyfotit :-).
Společná fotka s želvou leopardí.
|
Obrovský
krokodýli vzbudili také velký obdiv. Jen jejich pootevřené tlamy vzbuzovaly
respekt.
Hřiště a svačina
na zeleném trávníku dodali celkové výletové atmosféře plusové body.
Co tam ta Viki
viděla?
|
Kolem poledne
jsme se přesunuli na druhý konec Lusaky. Ten den bylo docela teplo, tak se mě
všichni netrpělivě ptali, kdy už tam budeme, a jestli tam ten slibovaný bazén
opravdu je.
Byl. I když u
vstupu mi nejprve oznámili, že bohužel bazén právě čistí. To mě mohlo klepnout.
Poté, co jsem holkám naslibovala „hory doly“, by mě nejspíš snědly za živa. Ale
ukázalo se, že se čistí pouze velký bazén a 2 menší bazény dokonce se
skluzavkou jsou v provozu. „Hurá,“ oddychla jsem si.
Jen několik
z holek má plavky. A jen díky humanitárním balíkům, ve kterých se dá najít
vše od péřových bund a čepic, až po plavky. Většina si zkrátka večer před
výletem ze svých skříní vybrala nějaké swimclothes
– plavecké oblečení, a bylo.
Na obrovském
nadšení jim to absolutně nic neubralo. Naopak. V životě jsem snad neviděla
takové nadšení z vody. A to ani jedna z našich holek neumí plavat!
Převlečení byly
v „cukuletu“. Pak nastal ten svátostný okamžik vstupu do vody. Asi 10 jich
obsadilo 2 skluzavky, které do dětského bazénku mířily, a ostatní obsadily
okraje bazénů.
„Skluzavku musíme
nejdřív namočit, aby to klouzalo,“ říkám jim. „Jojo,“ sborově přikyvovaly. „Tak
můžu?,“ zeptala jsem se pro jistotu. Po přikývnutí jsem hrábla do vody a začala
rozpálený plast skluzavky postříkávat vodou. Nejlepší byla malá Victoria, která
seděla necelý metr od mé ruky a po několika sekundách byla mokrá od hlavy až
k patě, ale oči ji jiskřily radostí a úsměv roztažený od ucha k uchu
mluvil za své.
„Rejoice! Radka! Ratika! Rejoooooice!
Radkaaaaa! Rrrrrrrradkaaaaa!,“ jeden přes druhého na mě křičely, abych se na ně podívala a ocenila, jak
se zvládly potopit pod vodu, aniž by se u toho utopily. Můj prvotní plán přidat
se k nim, byl automaticky změněn na funkci fotografa, kdy se každý chtěl
při tak jedinečné příležitosti vyfotit :-). Byla to nádhera sama o sobě,
pozorovat jak jsou šťastní!
Radost ze skluzavky a bazénku
|
Tahat
z vody, obzvlášť když jsem viděla, jak někteří z nich „zmodraly“ bylo
opravdu těžké. Klidně bych je tam nechala déle, ale čas nás tlačil a
v plánu bylo ještě navštívit slibované lvi.
I tak jsem se
bála, že domů dorazíme za tmy. Ale lvi jsme nemohli vynechat.
Když jsme
k nim dojely, holky z nich měly očividný respekt. A to byli zavření
za vysokým plotem. Už předem jsem jim říkala, že musíme zachovávat klid,
protože lvi nemají rádi hluk. Holky posvátně poslouchaly pána, který nám
jednoho po druhém ukazoval.
U jednoho
z nich se ale stalo, že naše přítomnost a nejspíš nápadnější chování
jednoho ze lvů naštvalo. Z ničeho nic vystartoval proti nám. Samozřejmě za
plotem. Ale tento neočekávaný rychlý pohyb vpřed strhl holky k úprku. Já
jsem stála s Angelou (holčička
s DMO, která u nás tráví
prázdniny) v druhé řadě. Útěk byl tak překvapivý, že nás obě povalily. Angela spadla na zem a já padala na ni.
V poslední chvíli jsem se stihla opřít o ruku, abych ji chudinu svojí
váhou nezavalila. Moje taška s velkou PETkou plnou vody se mi sklouzla po
boku a přistála Angele těsně vedle
hlavy. „Oh, my goodness,“ vydechla
jsem „seš celá?“ V první chvíli jsem se vyděsila, že se jí něco stalo,
protože jsem slyšela pláč, ale když jsem se podívala Angele do tváře, řehtala se na plno kolo. Celá situace ji ohromně
pobavila. Uffff. To bychom měli.
Polovina holek už
potom sledovala lvi jenom z bezpečné vzdálenosti našeho zaparkovaného autobusu.
Ale přežili jsme
to všichni. A i přes tento nečekaný zážitek byly holky z návštěvy nadšené.
Při zpáteční
cestě začaly spontánně zpívat písničku, kterou děkovaly za uplynulý den plný
zážitků.
Další den jsem
vyrazila znova. Tentokrát s našima staršíma holkama.Ty celou cestu
prozpívaly. Poslouchat je mě nikdy neomrzí.
U krokodýlů se
mnoho holek bálo hadů, a to i když většina z nich byla za sklem. Ale
průvodce, tentokrát sympaťák David,
vyprávěl o zvířatech velice poutavě, takže i ty ustrašené zaujal.
Společná fotka s krajtou v Kalimba Reptile Parku
|
Tentokrát se ven
nevytahovala želva, ale krajta. Wow. To je
opravdu masivní had. Po společné fotce se největší odvážlivci mohli vyfotit
přímo s hadem kolem krku. David celou dobu držel hada za hlavou, proto vše
proběhlo bezpečně a my se nemuseli ničeho bát. Ale já jsem si teda hada kolem
krku nedala!
Během přesunu nakoupila Sr. Maria holkám cukrovou třtinu, kterou jsme
nalámali a všichni si na ní moc pochutnali.
Pozn.: Cukrová třtina se tady teď prodává na
každém rohu. Když ji popíšu stručně a hloupě, tak je to takový klacek, kterého
třeba 1, 5 m stojí K 2. Jí se tak, že nejdřív okoušete (stoličkami) takové
lýko okolo a potom vnitřní část, ta je měkká ukusujete, žvýkáním vysáváte cukr
a potom zbytek vyplivnete. Omlouvám se za hloupý popis, ale nejlepší je to asi
vyzkoušet. Navíc těžko se mi hledají správná slova pro daný popis. Přidávám
starou fotku z prosince.
Okusování cukrové třtiny
|
V Parays byl velký bazén konečně vyčištěn.
Ale problém nastal s našimi 100 % neplavci. Kvůli hloubce bazénu na jedné
straně, která dosahuje více než 2 m, je vstup všem neplavcům do bazénu zakázán.
Nejdřív jsem se bála, že se to holkám nebude zdát, ale zmýlila jsem se. Nadšené
byly i z malého bazénu, kde jsme se všichni vyřádily dostatečně.
Netbal bez košů
|
Po obědě a
několika míčových hrách jsme přejeli ke lvům.
|
Žádný úprk se
tentokrát nekonal, ale když si lev pšíknul, všichni vylekaně nadskočili. A to se opakovalo asi trikrat:-)! Jsme
opravdu statečné:-).
Se staršíma holkama v našem autobuse
|
Co říct na závěr?
Jsem ráda, že jsme si prázdniny mohli takto zpestřit. Holky byly neuvěřitelně
nadšené a spokojené. Teď už nám chybí udělat společné promítání fotek a náš
společný zážitek bude završen takovou třešničkou na dortu.
P. S.: Málem bych
se zapomněla pochlubit se svou českou návštěvou! Minulou neděli mě v City of Hope navštívil salesiánský
misionář František Radecký! Působil na více místech, ale posledních 5 let
strávil v Zimbabwe v Hwange
a nyní působí v Malawi v NkhotaNkhota.
V insace
s bratrem Františkem Radeckým
|
P. S. S.: Musim se tu omlouvit za kvalitu a hlavne pravopis a sloh mych clanku... Zjistila jsem, ze bez kazdodenniho kontaktu s cestinou mi klesa slovni zasoba. Proto pisu stale dokola, ze holky byly ze vseho nadsene :-).... Ale snad aspon fotky Vam trochu priblizi atmosferu, kterou jsme prozivali my tady...