V Zambii školní rok nezačíná v září, jak je to
typické pro nás mnoho dalších zemí, ale v lednu. Nový školní rok tu začal
konkrétně 12. ledna 2015. I když toto datum do poslední chvíle nebylo jisté.
V neděli 11. ledna nám bylo řečeno, že vláda ještě konkrétně neví, jestli
opravdu se školy další den otevřou nebo ne. Nikdo nám neřekl konkrétní důvod,
ale myslím, že za to mohly doposud neopravené testy závěrečných zkoušek
některých tříd, které má na starosti Ministerstvo školství. Týká se to i našich
holek z Grade 9, které stále
čekají, jaký bude jejich osud tento školní rok – jestli budou tuto třídu znovu
opakovat nebo postoupí do dalšího ročníku. Tudíž mezitím, co my ostatní jsme
začali chodit do školy, Sr. Prisca (ředitelka) totiž rozhodla, že do školy se
zkrátka půjde, holky si prodlužují prázdniny a zůstávají stále doma.
Část plakátků, které jsem malovala na přivítání studentů ve škole... |
V pondělí jsme začali v plné parádě. Před nástupem
jsme se ještě narychlo sešli s celým učitelským sborem, abychom se
společně pomodlili za nový školní rok a za naše studenty. Před nastoupenou
školou byli představeni naši noví praktikanti pro tento trimestr. Jsou tu
studenti vyšších odborných škol či z univerzit, většinou z posledních
ročníků, kteří mají mít tento celý trimestr praxi v nějaké škole, proto
jsou tu na výpomoc. Zazpívala se národní hymna, pomodlili jsme se a žáci se
rozešli do svých tříd.
Sr. Prisca se studenty... |
Já jsem pondělní dopoledne strávila úklidem naší počítačové
místnosti. Aneb vše v heslu: Prach je proti nám:-).
Moje učitelka samozřejmě do školy nedorazila, tak jsem se
byla zvědavě optat Sr. Priscy, jak to s ní letos vidí. „No, neozvala se mi
a nezvedá mi telefon, “ odpověděla mi na otázku. No, čekala jsem něco
v tom smyslu, že na tento rok nemá podepsanou smlouvu, ale pochopila jsem
z toho, že letos budu mít oficiálně počítače na Primary School na starosti sama. „A taky dobře, “ řekla jsem si.
Jako učitel jsem tu samozřejmě do ruky nedostala žádné
materiály či osnovy, podle kterých bych mohla pracovat, tak jsem si „svůj
studijní plán“ vytvořila sama. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jsem si
pro sebe sesmolila, co by se podle mě v tomto roce mohli mí žáci ode mě
dozvědět a naučit či co procvičit.
"Čerstvé" studentky Secondary School v nových uniformách... |
Ani rozvrh jsem nevěděla. Hned první den jsem se šla optat
na sekretariát, jak to bude s mým rozvrhem. Zástupkyně na mě hleděla, jako
bych spadla z Marsu. „Chceš to snad změnit?, “ zeptala se mě. Vysvětlila
jsem jí, že mi je to jedno, spíš jsem si nebyla jistá, jestli už nějaké rozvrhy
třídy mají, abych nejela proti nim.
A tak jsem začala podle starého rozvrhu. Na každou hodinu
jsem šla s předstihem vyzvednout žáky, abych se stihla s jejich
třídním učitelem domluvit, jestli jim bude tento čas na počítače v rozvrhu
vyhovovat. Většinou to každému učiteli bylo jedno, akorát Grade 6 se mi přesunula na pondělí.
Ve středu jsem poprvé vzala k počítačům naše prvňáčky. Jsou
opravdu roztomilí. Mnoha z nich ještě nebylo ani 6. Např. naše malá
Victoria, které je 5 let, letos mezi ně také nastoupila. Na druhou stranu je mezi
nimi mnoho, kteří první třídu opakují, protože se loni nezvládli naučit písmena
a rozeznávat číslice. A do třetice je mezi nimi i skoro dvanáctiletá slečna,
která mezi tou drobotinou vyložené trčí.
V červeném tričku naše pětiletá Victoria:-) |
Když jsem přišla do třídy, Mrs. Phiri, třídní učitelka, mě
požádala, zda bych se jim mohla představit, aby věděli, kdo jsem. Tak jsem
nastoupila před třídu, přivítala jsem je u nás ve škole, řekla jsem, jak se
jmenuji (samozřejmě jsem použila přezdívku Rejoice,
protože jsem jim nechtěla motat hlavu ještě víc) a přislíbila jsem jim, že se
budeme nyní vídat každý týden na hodinách počítačů. Mrs. Phiri poté donutila 5x
hlasitě zopakovat: „Rejoice, Rejoice,
Rejoice, …“, aby si mě děti dobře zafixovaly, a mohli jsme vyrazit
s první polovinou do počítačové místnosti.
Protože tak malé děti neumí moc dobře anglicky, byla jsem
ráda, že se mnou šla na hodinu i praktikantka Catherine. I když jsem se snažila mluvit opravdu
v jednoduchých větách, občas totiž vypadali, že mi moc nerozumí. Tak třeba
se ptám: „Kdo z vás už někdy viděl počítač?“. Představte si situaci, že na
Vás kouká 20 roztomilých černoušků jako na obrázek, posvátně mlčí a vypadají
tak, že odhadnete, že netuší, co jim chcete říct. V takové chvíli jsem
byla opravdu ráda, že Catherine po mě tlumočila a děti poté reagovaly
nesouhlasným kroucením hlavy – tudíž, počítač nikdy takhle z blízka
neviděly. Tak jsem ji ukázala základní vnější části, které budeme používat –
touchpad, klávesnici a obrazovku a snažila se, aby si alespoň tyto pojmy
zapamatovaly, abych je příště mohla používat. Aby se naučily vůbec
s počítačem zacházet, využila jsem kreativních her, které jsou v nich
naistalovány. V jedné takové hře se dítě učí zacházet s touchpadem
tak, že zalévají květiny posunováním vody z konvice ven. Protože děti se
stále snažily hodně na plochu touchpadu tlačit, ukázala jsem jim na ručičkách
hladký pohyb, kterým mohou kapku na obrazovce posunovat. To se jim líbilo a
docela rychle to začaly praktikovat. Asi to bude jenom první hodiny, ale byli
opravdu moc hodní a vnímaví. Když jsem se s nimi rozloučila, tak při
odchodu mě každý pevně objal, jako bychom se už nikdy neměli potkat:-).
Je opravdu zvláštní, jak tu závěrečné zkoušky jednotlivé
třídy promíchají. Jak jsem z minulého roku zvyklá na jednotlivé sestavy,
tak nyní je to celé totálně proházené. Ale na všechno se dá zvyknout, že?
Třeba i na to, že nám tu v období dešťů častěji
vypadává elektrika, třeba i na celé dopoledne. To se nám stalo i tento čtvrtek.
Teoreticky jsem ani nemusela chodit do školy, protože jsem
věděla, že počítače fungovat nebudou, ale … Pravidelní čtenáři vědí, že i bez
elektriky hodiny počítačů mohou probíhat. Poté to vypadá tak, že všem 4
skupinám za sebou přivítáte v novém školním roce a hned poté jim sdělíte
skutečnost o nefungující elektřině. Nabídnete jim tedy možnost návratu do třídy
nebo hraní hry. Protože učíte děti a ne znuděné dospělé, nadšeně přikývnou a
můžete začít vysvětlovat pravidla. První kola hry proběhnou většinou neúspěšně,
ale jakmile děti pravidla řádné pochopí, máte problém je uklidnit, když jedna
skupina je úspěšnější než druhá a v návalu radosti začnou bouřlivě skákat
a křičet. To se potom na obědě dozvíte od své spolubydlící, že na ni ve školní
knihovně, která je pod námi, padala svrchu omítka a třásly se regály
s knížkami. Zkrátka Grade 4 a Grade 3 měli uvítací hodinu opravdu
hravou.
Doufám, že „elektrika“ nám bude přát a já nebudu muset
vyplácat na tento trimestr veškerou zásobu her. I když vždy se dají
s dětmi hrát hry edukativní, že?:-)