sobota 17. ledna 2015

Nový školní rok 2015



V Zambii školní rok nezačíná v září, jak je to typické pro nás mnoho dalších zemí, ale v lednu. Nový školní rok tu začal konkrétně 12. ledna 2015. I když toto datum do poslední chvíle nebylo jisté. V neděli 11. ledna nám bylo řečeno, že vláda ještě konkrétně neví, jestli opravdu se školy další den otevřou nebo ne. Nikdo nám neřekl konkrétní důvod, ale myslím, že za to mohly doposud neopravené testy závěrečných zkoušek některých tříd, které má na starosti Ministerstvo školství. Týká se to i našich holek z Grade 9, které stále čekají, jaký bude jejich osud tento školní rok – jestli budou tuto třídu znovu opakovat nebo postoupí do dalšího ročníku. Tudíž mezitím, co my ostatní jsme začali chodit do školy, Sr. Prisca (ředitelka) totiž rozhodla, že do školy se zkrátka půjde, holky si prodlužují prázdniny a zůstávají stále doma.

Část plakátků, které jsem malovala na  přivítání studentů ve škole...

V pondělí jsme začali v plné parádě. Před nástupem jsme se ještě narychlo sešli s celým učitelským sborem, abychom se společně pomodlili za nový školní rok a za naše studenty. Před nastoupenou školou byli představeni naši noví praktikanti pro tento trimestr. Jsou tu studenti vyšších odborných škol či z univerzit, většinou z posledních ročníků, kteří mají mít tento celý trimestr praxi v nějaké škole, proto jsou tu na výpomoc. Zazpívala se národní hymna, pomodlili jsme se a žáci se rozešli do svých tříd.

Sr. Prisca se studenty...


Já jsem pondělní dopoledne strávila úklidem naší počítačové místnosti. Aneb vše v heslu: Prach je proti nám:-).
Moje učitelka samozřejmě do školy nedorazila, tak jsem se byla zvědavě optat Sr. Priscy, jak to s ní letos vidí. „No, neozvala se mi a nezvedá mi telefon, “ odpověděla mi na otázku. No, čekala jsem něco v tom smyslu, že na tento rok nemá podepsanou smlouvu, ale pochopila jsem z toho, že letos budu mít oficiálně počítače na Primary School na starosti sama. „A taky dobře, “ řekla jsem si.
Jako učitel jsem tu samozřejmě do ruky nedostala žádné materiály či osnovy, podle kterých bych mohla pracovat, tak jsem si „svůj studijní plán“ vytvořila sama. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jsem si pro sebe sesmolila, co by se podle mě v tomto roce mohli mí žáci ode mě dozvědět a naučit či co procvičit.

"Čerstvé" studentky Secondary School v nových uniformách...

Ani rozvrh jsem nevěděla. Hned první den jsem se šla optat na sekretariát, jak to bude s mým rozvrhem. Zástupkyně na mě hleděla, jako bych spadla z Marsu. „Chceš to snad změnit?, “ zeptala se mě. Vysvětlila jsem jí, že mi je to jedno, spíš jsem si nebyla jistá, jestli už nějaké rozvrhy třídy mají, abych nejela proti nim.
A tak jsem začala podle starého rozvrhu. Na každou hodinu jsem šla s předstihem vyzvednout žáky, abych se stihla s jejich třídním učitelem domluvit, jestli jim bude tento čas na počítače v rozvrhu vyhovovat. Většinou to každému učiteli bylo jedno, akorát Grade 6 se mi přesunula na pondělí.
Ve středu jsem poprvé vzala k počítačům naše prvňáčky. Jsou opravdu roztomilí. Mnoha z nich ještě nebylo ani 6. Např. naše malá Victoria, které je 5 let, letos mezi ně také nastoupila. Na druhou stranu je mezi nimi mnoho, kteří první třídu opakují, protože se loni nezvládli naučit písmena a rozeznávat číslice. A do třetice je mezi nimi i skoro dvanáctiletá slečna, která mezi tou drobotinou vyložené trčí.

V červeném tričku naše pětiletá Victoria:-)


Když jsem přišla do třídy, Mrs. Phiri, třídní učitelka, mě požádala, zda bych se jim mohla představit, aby věděli, kdo jsem. Tak jsem nastoupila před třídu, přivítala jsem je u nás ve škole, řekla jsem, jak se jmenuji (samozřejmě jsem použila přezdívku Rejoice, protože jsem jim nechtěla motat hlavu ještě víc) a přislíbila jsem jim, že se budeme nyní vídat každý týden na hodinách počítačů. Mrs. Phiri poté donutila 5x hlasitě zopakovat: „Rejoice, Rejoice, Rejoice, …“, aby si mě děti dobře zafixovaly, a mohli jsme vyrazit s první polovinou do počítačové místnosti.



Protože tak malé děti neumí moc dobře anglicky, byla jsem ráda, že se mnou šla na hodinu i praktikantka Catherine. I když jsem se snažila mluvit opravdu v jednoduchých větách, občas totiž vypadali, že mi moc nerozumí. Tak třeba se ptám: „Kdo z vás už někdy viděl počítač?“. Představte si situaci, že na Vás kouká 20 roztomilých černoušků jako na obrázek, posvátně mlčí a vypadají tak, že odhadnete, že netuší, co jim chcete říct. V takové chvíli jsem byla opravdu ráda, že Catherine po mě tlumočila a děti poté reagovaly nesouhlasným kroucením hlavy – tudíž, počítač nikdy takhle z blízka neviděly. Tak jsem ji ukázala základní vnější části, které budeme používat – touchpad, klávesnici a obrazovku a snažila se, aby si alespoň tyto pojmy zapamatovaly, abych je příště mohla používat. Aby se naučily vůbec s počítačem zacházet, využila jsem kreativních her, které jsou v nich naistalovány. V jedné takové hře se dítě učí zacházet s touchpadem tak, že zalévají květiny posunováním vody z konvice ven. Protože děti se stále snažily hodně na plochu touchpadu tlačit, ukázala jsem jim na ručičkách hladký pohyb, kterým mohou kapku na obrazovce posunovat. To se jim líbilo a docela rychle to začaly praktikovat. Asi to bude jenom první hodiny, ale byli opravdu moc hodní a vnímaví. Když jsem se s nimi rozloučila, tak při odchodu mě každý pevně objal, jako bychom se už nikdy neměli potkat:-).
Je opravdu zvláštní, jak tu závěrečné zkoušky jednotlivé třídy promíchají. Jak jsem z minulého roku zvyklá na jednotlivé sestavy, tak nyní je to celé totálně proházené. Ale na všechno se dá zvyknout, že?
Třeba i na to, že nám tu v období dešťů častěji vypadává elektrika, třeba i na celé dopoledne. To se nám stalo i tento čtvrtek.
Teoreticky jsem ani nemusela chodit do školy, protože jsem věděla, že počítače fungovat nebudou, ale … Pravidelní čtenáři vědí, že i bez elektriky hodiny počítačů mohou probíhat. Poté to vypadá tak, že všem 4 skupinám za sebou přivítáte v novém školním roce a hned poté jim sdělíte skutečnost o nefungující elektřině. Nabídnete jim tedy možnost návratu do třídy nebo hraní hry. Protože učíte děti a ne znuděné dospělé, nadšeně přikývnou a můžete začít vysvětlovat pravidla. První kola hry proběhnou většinou neúspěšně, ale jakmile děti pravidla řádné pochopí, máte problém je uklidnit, když jedna skupina je úspěšnější než druhá a v návalu radosti začnou bouřlivě skákat a křičet. To se potom na obědě dozvíte od své spolubydlící, že na ni ve školní knihovně, která je pod námi, padala svrchu omítka a třásly se regály s knížkami. Zkrátka Grade 4 a Grade 3 měli uvítací hodinu opravdu hravou.
Doufám, že „elektrika“ nám bude přát a já nebudu muset vyplácat na tento trimestr veškerou zásobu her. I když vždy se dají s dětmi hrát hry edukativní, že?:-)

1 komentář:

  1. Raduško, budeš ta nejlepší učitelka, kterou mohli mít..:)

    OdpovědětSmazat