Dnes se v kalendáři píše datum 16.
listopadu a já si díky tomu uvědomila, že zítra budete u nás doma
v Čechách slavit státní svátek a díky tomu si užijete prodlouženého
víkendu. Člověk tu snadno takové věci opomíjí, protože já si tu žádné volno
neužiju:-).
Už 14 dn nám tu nefunguje internet a tento
článek sepisuju dopředu, abych ho na internet vyvěsila hned při první možné
příležitosti, tak jsem zvědavá, kdy to bude.
Život tu bez internetu běží stále dál bez
problému. Nejvíc samozřejmě chybí nám dobrovolníkům, protože tím ztrácíme
kontakt s domovem, ale i sestry jsou z toho nervózní, protože kvůli
mnoha záležitostem ho také k životu potřebují. Sr. Prisca nám včera
nabídla, když jsme se na internet opět ptaly, že jestli chceme, dá nám kontakt
na člověka, který má náš internet na starosti a prý ho můžeme seřvat :‑).
Nemyslím si, že by to pomohlo, ale její nabídka nás velice pobavila.
Čas běží jako spřežení, nad kterým práská bič…
Týden za týdnem utíká zběsile a nám za 3 týdny skončí školní rok. Proto mnoho
ročníků už finišuje se svými závěrečnými zkouškami, které rozhodnou o jejich
postupu do dalšího ročníku. Má studijní skupinka stále na zkoušky čeká, proto
se snažíme každý večer pilně studovat. Horké počasí nás „vyhnalo“ ven, nebo
spíš dobrovolně jsem zvolila pro holky na studium venkovní prostředí, kde sice
nemáme stůl a židle, ale na rohoži z bambusu se dá taky mnoho znalostí
procvičit a naučit.
I když je pravda, že nám konečně minulý týden
začalo oficiálně období dešťů. Naše provincie byla v celé Zambii poslední,
kde jsme se dočkaly deště. Několik týdnů jsme jenom slyšely, že
v ostatních provinciích už prší, ale u nás stále nic. Ale po vytrvalých modlitbách
a dlouhém očekávání i na nás přišla řada. Déšť přišel opravdu v silném rozsahu.
Pršelo asi hodinu a půl a tak hustě, že se nám hned po pár minutách zaplavila
cesta před domkem. Samozřejmě hned na začátku vypadl el. proud a také nám
přestala téct z kohoutku voda – té jsme měli dostatek venku:-).
Déšť osvěžil vzduch. Noci už nebývají tak
dusné. Prší asi půl hodinu až hodinu tak jednou za dva dny, někdy každý den. A
některá dopoledne dokonce bývají „pod mrakem“ – to si člověk dokáže alespoň
trochu připodobnit naše české podzimní počasí…
Ale dost o počasí… Tento víkend se nám
naskytla příležitost opět více poznat zambijskou kulturu. Zástupkyně ředitelky
m’dam Kobe nás pozvala na Bridal Shower
její neteře.
 |
| Dobrovolnice s m’dam Kobe... |
Bridal Shower nemá nic
společného se sprchou, ale jak první slovo lépe napovídá s nevěstou.
Nechci toto slovní spojení přeložit jako naši „rozlučku se svobodou“, protože
to tady neodpovídá obsahu. A navíc svatba je čeká až v únoru příštího
roku. Bridal Shower je party, kde jsou pozváni rodina, přátelé, hosté,
aby předali dary budoucím novomanželům a společně se lépe poznali a popovídali
si. To, že jsme tam byly i my není nic zvláštního, protože každý
z rodinných příslušníků a přátel si v podstatě může pozvat, koho
chce, a proto jsme se ani nedivily, když s námi seděla u stolu spolužačka
m’dam Kobe ze střední školy, která nevěstu viděla také poprvé v životě
jako my :-), ale byla nám výborným „průvodcem“ a vysvětlila nám všechny
zvyklosti.
 |
| Tu lžíci jsem si s sebou nevzala na hostinu, ale byl to dárek, ktery každý z hostů dostal u vstupu...:-) |
Každá taková událost má určitou typickou
choreografii.
Celým sobotním odpolednem nás provázela tzv. matrona. Žena, na které závisí úspěch
celé akce – jestli zaujme publikum, osloví je svým projevem a samozřejmě i
tancem – ten je při veškerých zambijských oslavách naprosto nezbytný. Na
začátku slavnostně přišla nevěsta, zahalená chitenge,
uprostřed hloučku žen. Cestou k altánu, který byl pro ni slavnostně
ozdoben, musela jít kus po kolenou – na znamení respektu ke všem přítomným, a
poté na několik minut ležela na zemi – to vyjadřovalo její díky. Když došla do
altánu, posadila se a vedle ní si sedla její babička a její kmotra. Před stále
přikrytou nevěstou potom začaly tancovat ženy za doprovodu bubnů. Potom byl čas
na raut. Mezitím co jsme si my hosté debužírovali na pochutinách, které pro nás
byly připraveny, budoucí nevěsta musela stále strnule sedět pod chitenge. Připadalo mi to z mého
evropského pohledu trochu nefér. Kdyby mi tohle udělali na mé akci, cítila bych
se asi trochu dotčeně, že si ani nemůžu se svými milými pohovořit, ale tady je
to bráno jinak.
 |
| Pod chitenge... |
Nevěsta čeká na svého budoucího muže, který jako
jediný má právo odkrýt chitenge. A
tento okamžik nadešel asi za hodinu a půl po jejím příchodu. Ženich přišel také
obklopen rodinou a známými a donesl pro svoji milou dar. Po odkrytí chitenge se ženich schoval v davu
hostů a nevěsta měla za úkol s naplněným pohárem svého muže najít.
Tuto
chvilku si hosté obzvlášť užili, protože měli příležitost nevěstu zmást a
udělat si z ní legraci. Ale samozřejmě ho i přesto našla.
Nyní měla nevěsta přinést dar svému muži.
Nesla ho na rameni a „šla“ k němu po kolenou. Poté si mu lehla u nohou.
Význam těchto gest jsem osvětlila před chvílí.
 |
| Zikomo... |
K závěru budoucí novomanželé předali
dárek svým matkám, které následně tančily s koši na hlavě. Při odchodu nám
nevěsta s ženichem zamávali a opět za doprovodu velkého davu odešli.
 |
| Odchod nevěsty a ženicha... |
Ale nevsta se po chvilce vrátila a my měli
příležitost ji předat dary, které jsme přinesly. Přinášení vypadalo tak, že
jsme k altánu, kde seděla, přitančily. Základem bylo chuku (třesení) boků, které se tu stále snažíme naučit a zlepšovat
se. Člověk musí být pevný v horní části těla a třást pouze boky a zadkem.
Není to vůbec lehké, ale Zambijci jsou nadšení, když můžou muzungu učit chuku:-),
proto máme při každé sebemenší snaze kolem sebe plno učitelů, kteří jsou odhodláni
nás to naučit. Tak jsem zvědavá…
Tímto pro nás Bridal Shower skončila. M’dam Kobe při zpáteční cestě zhodnotila
tuto akci jako nepovedenou – matrona
prý nestála za nic. A musí nás prý vzít na jinou, abychom vše ještě lépe
poznaly:-).
Jak jste asi poznali z fotek, opět jsem
změnila svůj hair-style. Sice jsem si
původně říkala, že si další copánky nechám až tak na duben, ale nějak jsem to
nemohla vydržet. Myslím, že to je moje černá kůže, kterou nikdy mít nebudu,
abych tu lépe zapadla:-). Aspoň se tak cítím. Víc afričtěji.
 | |||
| S Charlotte a Louisou... |
P.S. Internet nam nefunguje v plnem rozsahu, ale alespon u Sr. Ryszardy v kancelari je jeden pocitac, ktery internetove spojeni ma. Proto jsem toho v rychlosti vyuzila, abych Vas informovala o tom, ze stale ziju:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat