První říjnový…

S měsícem říjnem přišlo pár nových změn. Jednou z nich je vlna horkého počasí. Protože jsem tu nikde neviděla teploměr, nedokážu přesně říct, kolik může být stupňů, ale nad 30°C to asi bude. Aspoň, že tu často fouká vítr, který nás osvěžuje. Je to opravdu zvláštní. Do sešitů píšeme měsíc říjen a přitom je takové horko… Z domova má člověk tento měsíc zafixovaný jako deštivý, ale zároveň jako plný barev… Připadám si, jako bych letos prožívala nekonečné léto…

Říjen je měsícem Panny Marie a růžence. S tím u nás nastala další změna. Růženec se nemodlíme v naší „Prayer room“ (nevím, jestli to správně přeložím jako Místnost modlitby…), ale na zahradě u sochy Panny Marie. Na každý den si skupinka starších holek připravuje zamyšlení nad každým tajemstvím. Na společnou modlitbu tu sestry kladou velký důraz. A je to dobře. Je to jediná šance za den, kdy se úplně všechny můžeme sejít a po růženci si třeba říct, co je nového… Jako v rodině…

Tento týden byl ve škole zpestřen hned dvakrát. Nejdříve to bylo ve středu, kdy studenti měli možnost přijít do školy bez uniformy – tedy v „normálním“ oblečení. A využili toho snad všichni! Každý vytáhl ze skříně, dobře – hlavně holky:-), to nejlepší, co mají, a snažili se vytvořit, co nejzajímavější „outfit“. V extrémních případech to dopadlo tak, že taková Selina – jedna z našich holek -  vytáhla svoji zimní růžovou bundu a celý den v ní seděla ve škole, protože pod ní měla ne úplně perfektní triko! Když jsem ji potkala na cestě ze školy, nestačila jsem se divit. V takovém horku!

Selina se svojí péřovkou:-)

Já měla problémy s rozeznáním učitelů a studentů. Hlavně u nejstarších kluků, kteří se svojí výškou by z fleku mohli hrát v NBA… 

Hned ve čtvrtek přišel další speciální den a to byl Den otevřených dveří. 

 

V tento den nebyla výuka a rodiče se mohli přijít podívat na své miláčky, v jakém prostředí vlastně tráví polovinu svého dne. Ve třídách byly připraveny prezentace jednotlivých předmětů, kde byli k dispozici žáci, kteří odpovídali na zvídavé otázky návštěvníků.

Prezentace ve třídách

Součástí tohoto dne bylo i oceňování nejlepších žáků. Z každé třídy a z každého předmětu. Výsledky byly sesbírány podle závěrečných zkoušek za 2. trimestr (tedy ty, co psali v červenci…). Moc se mi líbila reakce rodičů na výsledky jejich dětí. Když bylo přečteno jméno žáka, ten předstoupil před publikum a v ústrety mu běžel rodič, který ho přede všemi objal, políbil nebo dokonce donesl v náručí před ředitelku školy – Sr. Priscu a návštěvu z Ministerstva školství, která v tento významný den k nám dorazila. I z řad našich holek jich bylo odměněno hned několik… Za odměnu odpoledne jely do města, kde si za 10 kwacha (něco přes 30 Kč) mohly vybrat, co chtěly…

Oceňování nejlepších

A aby toho nebylo málo, včera večer jsme měli velkou oslavu narozenin Sr. Ryszardy (15/9) a Sr. Florence (30/9). Celé odpoledne jsme připravovaly sál, kde se večerní party měla konat. Uklízelo se, zdobilo se (to jsem si s holkama moc užila...), a nacvičoval se program. Vše vypuklo po 19°°. Sestry přišly za doprovodu dvou nejmladších holek, které byly krásně nastrojené. A oslava mohla začít. Jak jsem zatím stačila pochytit, africké, respektive zambijské oslavy jsou plné tance, písní, bubnů, radosti a krásných slov. Naše holky se rozdělily na 3 skupiny – bílé, černé a barevné:-) (názvy pro skupiny jsem si vytvořila sama podle barvy triček, které si holky vzaly na sebe). Každá skupina měla připravenou řeč, písně a tanec pro sestry. Holky berou Sr. Ryszardu a Sr. Florence jako maminky, o to vřelejší a láskyplnější jejich prezentace byla. I na nás dobrovolnících bylo připravit si nějakou vložku. Protože tancem a zpěvem holkám nemůžeme konkurovat a hlavně jsme si říkaly, že toho bude večer dost, zvolily jsme pantomimu doplněnou o hudbu. Pantomima byla o hledání přátelství a lásky a měla velký úspěch… Poté jsme zazpívaly mezinárodní „Happy Birthday“ – to znamená, že jsem začala zpívat já v češtině, pokračovaly Dvojčata v němčině a dozpívaly jsme všechny v angličtině.

Příchod sester (Sr. Ryszarda vlevo a Sr. Flo vpravo)

Po programu následovalo přinášení darů – já vím, zní to jako ze mše sv., ale jinak se to nazvat nedá. Protože nejde pouze o předání, ale samotné přinášení se pojí s tancem a zpěvy. A stejně tak je to i s dortem nebo spíše koláčem, který se přináší posléze. Nejvíce nás šokovala malá Fridah, která hned za dvojicí holek, co nesly koláč, tancovala s obrovským nožem (jak mi doma říkáme „zabijákem“:-)), který měl na sobě velkou mašli! Jako občerstvení byly připraveny lavory s popcornem a oříškami, které odpoledne holky připravovaly.

Mám opravdu moc ráda africké oslavy… Protože jsou tak bezprostřední a plné radosti a nejsou vůbec strojené…

P. S.: Máme se tu dobře:-).

U příležitosti "Dne bez uniforem" dostaly holky z 1. třídy jako odměnu možnost vyfotit se v jejich modelech:-)