neděle 24. srpna 2014

Vzhůru mezi lidi...

Myslela jsem, že se k internetu připojím nejdřív za pár dní, ale protože dneska "odpadl" růženec a hodně se toho událo, rozhodla jsem se riskovat bodnutí komárem a podělit se o své zážitky. Kolegyně dobrovolnice Martina je nemocná, chytla nějakou infekci, tak s chudinkou není řeč, tak se vypíšu sem.

Ráno v City of Hope...

Dnes ráno jsem si přivstala. Včera mi jedna z holčiček tvrdila, že mše sv. začíná sice v 7:30, ale společně se odchází již v 6:00, protože kostel je opravdu daleko. Tak jsem v 5:25 za tmy vstala, našňořila jsem se do kostela a v 6:00 jsem čekala u brány City of Hope, ale nikde ani noha... Říkám si, že by mi utekli? Ale pak jsem si všimla holek, které se trousí z umývárek a hned mi to došlo... Memory (to je ta slečna:)) mi sice nejprve tuto informaci tutově potvrdila, ale po chvíli mi vyprávěla o tom, jak umí špatně anglicky a po nocích se ji doučuje:)... no můžete se na ní zlobit?
Tak jsem si aspoň v klidu vychutnala východ slunce, pomodlila jsem se v češtině růženec a poté se připojila k holkám, které v 7:00 odcházeli do kostela ve farnosti.
Mše byla zážitek. Čekala jsem, že bude trvat nejméně 4 hodiny, ale za 1,5 hodiny "jsme byli venku". Zpěvy, jak už jsem zmiňovala, byly krásné. Na konci mše mě trochu vyvedla z míry paní, která četla ohlášky, a před koncem oznámila, aby si Ti, co jsou tu ve farnosti poprvé, stoupli. Holky do mě hned začaly strkat. A jelikož se zvedl i jeden manželský pár, "sebrala jsem odvahu":-) a stoupla jsem si. Všichni nám zatleskali a bylo po slávě...
Na dnešní oběd jsem konečně ochutnala pořádné africké jídlo... Na slavnostní nedělní oběd jsme měli nshimu (kukuřičnou kaši) s kuřetem a salátem. Sice jsem měla možnost použít příbor, ale protože už na Cagliero víkendu mě velice bavilo jíst rukama, s chutí jsem se do toho pustila stejně jako holky.
Dnes jsme měli speciální den, protože jsme slavili narozeniny děvčat, které je měli během uplynulých 3 měsíců. "Happy birthday" v africkém podání - no, krása:)..
Já jsem ale moc slavit nemohla, protože jsem měla mít ve 14 hodin sraz s českými kamarády - s Hromádkovými a jejich kamarádkami. Mým úkolem bylo dostat se do centra Lusaky. Nakonec sama. Původní plán, že mě Martina doprovodí s příchodem její nemoci padl.

Česko při čekání na Čechy...

Ale už jsem to zkoušela, tak by v tom neměl být problém. A v samotné cestě opravdu nebyl. Neohroženě jsem si stoupla na okraj zaprášené asfaltové silnice a ve správný okamžik jsem zastavila autobus a poručila si, že chci vystoupit u "Kulima tower"... U tohoto místa se totiž nacházelo autobusové nádraží, na kterém jsme měli mít, u KFC, sraz. První dojem z nádraží byl opravdu silný. Mezi minibusy bylo jedno velké tržiště a jeden velký zmatek. Plno lidí. Ale nikdo to za chaos nepovažoval, tak jsem se rychle přizpůsobila. Docela rychle jsem našla KFC, u kterého jsme měli mít sraz. Půl hodinka, kterou jsem strávila na jednom místě, pro mě byla nekonečná... Mezi 5 nabídkami na rande, byly 3 žádosti o ruku a 4 lístečky s telefonním číslem a adresou. S tím, že u každého z nápadníků jsem byla, podle těch řečí,  jejich životní láska, kterou dneska na první pohled poznali. Aaaa! Ve chvíli kdy mě jeden zambijec vysvětloval jaká je souvislost mezi Adamem a Evou a náma dvěma, jsem to nevydržela a Elišce Hromádkové jsem napsala zoufalou eSeMeSku: "Kde se nachá
azite? Vic zadosti o ruku uz nezvladnu :-/!" Po pár minutách se objevili a já jim radostí skočila kolem krku:)... Bylo to velmi milé setkání. I po pouhých pár dnech tady pro mě bylo moc osvěžující mluvit "jak mi huba narostla"...

Češi ve světě:)...





Před zpáteční cestou  mi trochu vrtalo v hlavě, který z těch tisíců autobusů je ten správný, který mě odveze domů... Realita byla taková, že jsem se párkrát zeptala a byla jsem posílána od jednoho autobusu k druhému... s tím, že nakonec ten správný - samozřejmě absolutně plný, až na 10 cm volného místa na sedačce - se našel.

Cestování po Lusace je zážitek a myslím, že v něm začínám chytat praxi.
Po mém příchodu jsme se s pár holkama setkaly u brány. Ony se vracely z kostela. Dnes tam byl pro ně připravený program plný tancování a nějakých her. Byly zvědavé na mé české kamarády a co jsem jim o nich říkala (rozuměj, co se Češi dozvěděli o holkách ze CoH:))...

Máme se tu dobře...

P. S.: Nezvykejte si na takovou frekvenci článků:). To jenom proto, že jsem ve fázi "Zmatení", tak jsem ze všeho vyvalaná a potřebuju to filtrovat ven:)...

DÍKY VŠEM ZA OBROVSKOU PODPORU!

2 komentáře:

  1. Milá Ráďo, děkujeme za zajímavé čtení a těšíme se na další. Zdravíme Tě a přejeme hezké dny. B + M

    OdpovědětSmazat
  2. Děkuji za pozdravy! A přeju teplejší dny na Moravu:)!

    OdpovědětSmazat