neděle 7. září 2014

"Rejoice" po celý rok



Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych shrnula nejdůležitější události posledních dní.

Ve čtvrtek mi přijela posila. Jsou to 2 osmnáctileté Němky – Charlotta a Katarina. Protože jsou si vzhledově trochu podobné a protože chodí zatím stále všude spolu, začalo se jim tu přezdívat „Twins“ (Dvojčata). Budou tu stejně jako já celý rok. 

S přezdívkou tu nejsou jediní. Po pár dnech tady jsem zjistila, i holky zjistily, že si nějak nemůžou zapamatovat moje jméno. Já už jsem jich znala dost, ale holky si jedno zapamatovat nezvládaly. Tak jsem jim říkala, že význam mého jména v angličtině je „rejoice“ a jestli chtějí, tak mi tak klidně můžou říkat. A chytlo se to až nevídaně rychle. A i já sama jsem byla překvapená, jak rychle jsem na to začala slyšet. Je to mnohem lepší, než když na mě předtím volaly „Hej Ty!“…

S Dvojčaty a Carlosem...

Jak vidíte na fotce s Dvojčaty a Carlosem (toho jsem možná ještě nezmiňovala – je to Španěl, který sem několikrát do roka přijede vypomoci a je tu vždy třeba jen na 2 týdny…) změnila jsem účes… Jak bych tu mohla naplno žít, kdybych neokusila, jaké to je, mít na hlavě copánky. Holky tu účes mění co týden:-). Tak často to u mě nebude, ale zkusit se má všechno.



Tohle dílo tvořila Mary – dohromady 7 a ½ hodiny! Byla jsem z výsledku sama v šoku:-). Protože za celou dobu pletení jsem se neviděla v zrcadle. Bylo mi řečeno, že mám donést vazelínu (já!, které se tolik mastí vlasy:-)), vlnu, nůžky a zapalovač! V momentě, kdy po sedmi hodinách pletení Mary vytáhla zapalovač a jen jsem viděla v odraze okna plamen, tak jsem doufala, že má natolik silný „pud sebezáchovy“, aby celé to dílo nespálila na uhel – dohola jsem ještě nebyla, ale zase až tak všechno zkoušet nemusím… 
Když jsem se potom viděla, říkala jsem si, že si na ten odraz budu muset zvyknout. Holky jsou z toho nadšené, prý vypadám jako princezna – africká princezna:-).

Včera večer jsme tu s holkama měly Velký kvíz, který jsme dávaly do kupy s Martinou. Byl rozdělen na několik okruhů: Bible, Literatura, Celebrity, Geografie, Věda, City of Hope a Zambie. Holky jsme rozdělily na 6 skupin a postupně se četly otázky, na které holky na papír odpovídaly. Velmi dobrý zápich byl, když padla otázka: „Jaké je hlavní město České republiky?“. Všichni nesouhlasně mručely, že je to docela podpásovka, ale jedna skupinka si s tím poradila tak, že mi začala naznačovat, abych se narovnala. Měla jsem na sobě triko, kde byl nápis v češtině „CHODICILIDE.CZ“ a ony si automaticky mysleli, že jsem takový vlastenec, že do testu napsaly jako hlavní město právě toto! Vítězný tým vyhrál čelenky, další náušnice a ostatní dostaly bonbóny a lízátka. Holky jsou velmi soutěživé, takže emocemi byla naplněná celá jídelna.


Dnešní nedělní oběd byl zpestřen o překvapení pro nás dobrovolníky. Po obědě jsme byly všechny 4 vyzvány, abychom si sedly na židle umístěné vepředu. Byly jsme oficiálně přivítány v City of Hope. Protože letos Zambie slaví 50 let samostatnosti, dostaly jsme vlastenecké „čitange“ (nevím, jak se to píše v njanji). Je to pruh látky, který si zde ženy obmotávají jako zavinovací sukni. Každá čitanga je velmi barevná a plná různých motivů. Ta naše je zelená s mapkami Zambie a různými vlasteneckými nápisy. Holky přidaly píseň na uvítanou, kde se konkrétně zpívalo, že jsme srdečně vítané v City of Hope a že si moc váží toho, že tu s nimi budeme… Slzy v očích jsme měly všechny 4. 


Hned po obědě jsme měli odpolední Sportovní hry. Carlos dovezl ze Španělska sportovní předměty od sponzorů, tak to před svým odjezdem chtěl uplatnit. Malý problém nastal při plánování, kdy naše představa s Dvojčaty byla taková, že !všechny! holky rozdělíme do 6 skupin. Budou se hrát 3 hry (netball, volejbal a fotbal) – skupiny se navzájem protočí a každá skupina bude hrát po každé s někým jiným. Na pomoc při vymýšlení skupin jsme si přizvaly „mamy“ (jsou to starší ženy, které se tu starají o chod „domácnosti“), protože znají všechny holky a můžou nám poradit. Byly moc rády, že nám mohou pomoci a tak se daly do psaní skupin. Po chvilce jsem zjistila, že sepisují ke každé hře jména holek, které konkrétní sport zvládají nejlépe. Některá jména holek, které jsou celkově sportovně nadané, se tam objevily u každého sportu.



Těžko jsme jim vysvětlovaly, že nechceme elitní mužstva, ale že jenom chceme rovnoměrně rozdělit síly do skupin. Ale hlavně, že chceme zapojit všechny… Nějak si to nedaly vymluvit.
Takže naše hry dopadly tak, že starší holky si daly do těla a malé malovaly děkovné bannery pro sponzory:-). Představy a komunikace je tu občas s místními obtížná, obzvlášť když si nikoho nechcete rozhádat.
Ale holky byly z her nadšené a odpoledne se vydařilo.


 
Zítra hurá poprvé do školy. Byla jsem překvapená, že se holky do školy tolik těší. Když jsem jim říkala, že u nás to je u dětí naopak, nechtěli mi věřit.
My dobrovolníci první den budeme mít prohlídku školy, abychom se mrkly na prostředí, do kterého budeme zasazené. Po pár dnech dám vědět, jak nám to ve škole jde.


Na závěr jedna otázka:
"Víte, proč afričané vyhazují odpadky jen tak na ulici?"

 
"Aby si děti měly s čím hrát..." - btw. není to vtip, pouze moje nová dedukce při poznávání místní kultury
 
Ale úžasné je, že na štěstí jim tento fakt rozhodně neubírá...



1 komentář:

  1. Ráďo, ty copánky jsou fakt hustý! Ale řekl bych, že ti sluší. A rozhodně tak vypadáš mnohem afričtějc než ostatní dobrovolníci! ;-)

    OdpovědětSmazat