pondělí 1. září 2014

První zářijový den




„Typické irské počasí, “ tak zhodnotila Martina dnešní ráno. Obě dvě jsme byly překvapené, jaké počasí může být v jinak horké Africe. Mohlo být kolem 12°C a foukal studený vítr. Ještě, že mi v pokoji protahují okna:-)… díky tomu jsem věděla, že se mám přiobléct. Vyrazit v teplých punčocháčích, saku, šále a polobotkách na ranní mši sv. byla nutnost. I během dne profukovalo. Na horké počasí se prý můžu těšit až v říjnu.
Tento týden tu máme poslední týden srpnových prázdnin. Proto náš denní program byl podobný jako obvykle. Dopoledne jsme strávily čtením. I když tentokrát holky nečekaly venku, ale uvnitř, protože by nám jinak zmrzly. Jsem moc ráda, že jsem objevila plno knížek v jedné plechové skříni, která stojí v místnosti, kde s holkama čteme… Je tu dobrá zásoba knih různých úrovní. Proto můžeme číst „pořád pryč“… a stále nové knihy… Ale holky mají stejně nejradši knížky, kde je hodně obrázků, které si mohou u čtení prohlížet. Občas je zajímavé, když čteme knížku a objevují se tam pojmy, které holky z afrického prostředí neznají. Překvapilo mě, že jsem vysvětlovala pojmy jako je divadlo, zámek, věž atd…


S několika staršíma holkama procvičujeme i spelování (hláskování)… Často slova znají, ale neví, jak se píšou.
Při dnešním obědě jsem se seznámila s volontérkou Majkou z Německa, která k nám včera dorazila. Bohužel tu stráví jenom pár dní. Je z německé organizace, která má záštitu nad mnoha projekty v Zambii a Malawi. Majky úlohou je během 5 měsíců tyto projekty objet a zjistit, jak klapou a co je potřeba vyřešit. Cestuje už od června a v polovině prosince by měla být doma. U nás spolupracuje se Sr. Charmaine. Vtipné bylo, když se jí holky ptaly, jestli je opravdu holka? :-) Kvůli Majčinýmu sestřihu… Přitom snad všechny holky tu je nakrátko… u Evropanky se jim to asi nezdá normální…:-)


Opravdu Majka vypadá jako kluk?!?

Odpoledne u nás proběhl fotbalový turnaj… zatím přípravný, přesto důležitý. Holky se rozdělily na 2 týmy – žlutých a bílých. Zírala jsem, jak moc dokážou holky fotbal prožívat a naplno hrát… Byl to vyrovnaný souboj, ale nakonec tým bílých vyhrál… Holky dostaly trofej a balíček odměn… 

Football players...
Dneska jsem vytáhla i hru, kterou jsem pořídila včera na tržišti. Jmenuje se v njanji „Solo“ a prodavač mi tuto hru definoval jako africké šachy. Říkáte si, jak jsem si podle pohledu mohla koupit hru. Ale bylo to tak, že mě prodavač oslovil, jestli si nechci zahrát. Tak jsme hráli, já vyhrála (asi to byl od něho psychologický tahJ) a zeptala se, kolik za tu hru chce. Z původních 300 K (kwacha) jsem cenu usmlouvala na 100 K s náhrdelníkem navíc:-) (Smlouvání mě dost baví, ale prodejci jsou ze mě občas na palici. Slýchávám nadávky, jako že kvůli mně nebudou mít co do huby…:-)). Dneska jsme s děckama hrály, abych si osvěžila pravidla a zjistila jsem, že je více možností, jak hru hrát. Umí to velcí i malí…
Solo s Bryanem...
Závěr večerního růžence byl zpestřený o velkou debatu, spíš bych řekla „ústní“ souboj. Zítra se má v pozdních večerních hodinách vrátit Sr. Ryszarda z Polska. Holky by ji rády přivítaly na letišti, ale není možné, aby jely všechny. Proto se určovalo, které si to zaslouží nejvíc. Malé holky byly z výběru automaticky vyřazené, kvůli sestřinu pozdnímu příjezdu. Je to zajímavé sledovat debatu v jazyce, kterému vůbec nerozumíte… a i když občas přešly do angličtiny, tak s jejich specifickým přízvukem jsem stejně nechápala,  co se děje.
A takové podobné debaty, probíhají téměř každý večer. Sr. Florence se na konci růžence zeptá, co je nového, co chtějí holky řešit a sdílet. A i ona má často připomínky k situaci v CoH. My, evropští dobrovolníci, často pouze sedíme a sledujeme záchvaty smíchu a zlosti, které naplňují celý prostor…
Na přízvuk holek si musím stále zvykat. Pro Martinu je to jako slyšet jiné nářečí, ale pro mě, jako slyšet skoro jiný jazyk…

Holky na foťáku objevily speciální režimy...

„Day by day…“






Žádné komentáře:

Okomentovat