„Typické irské počasí, “ tak zhodnotila Martina dnešní ráno.
Obě dvě jsme byly překvapené, jaké počasí může být v jinak horké Africe.
Mohlo být kolem 12°C a foukal studený vítr. Ještě, že mi v pokoji protahují
okna:-)… díky tomu jsem věděla, že se mám přiobléct. Vyrazit v teplých punčocháčích,
saku, šále a polobotkách na ranní mši sv. byla nutnost. I během dne
profukovalo. Na horké počasí se prý můžu těšit až v říjnu.
Tento týden tu máme poslední týden srpnových prázdnin. Proto
náš denní program byl podobný jako obvykle. Dopoledne jsme strávily čtením. I
když tentokrát holky nečekaly venku, ale uvnitř, protože by nám jinak zmrzly.
Jsem moc ráda, že jsem objevila plno knížek v jedné plechové skříni, která
stojí v místnosti, kde s holkama čteme… Je tu dobrá zásoba knih
různých úrovní. Proto můžeme číst „pořád pryč“… a stále nové knihy… Ale holky
mají stejně nejradši knížky, kde je hodně obrázků, které si mohou u čtení
prohlížet. Občas je zajímavé, když čteme knížku a objevují se tam pojmy, které
holky z afrického prostředí neznají. Překvapilo mě, že jsem vysvětlovala
pojmy jako je divadlo, zámek, věž atd…
S několika staršíma holkama procvičujeme i spelování (hláskování)…
Často slova znají, ale neví, jak se píšou.
Při dnešním obědě jsem se seznámila s volontérkou Majkou
z Německa, která k nám včera dorazila. Bohužel tu stráví jenom pár
dní. Je z německé organizace, která má záštitu nad mnoha projekty v Zambii
a Malawi. Majky úlohou je během 5 měsíců tyto projekty objet a zjistit, jak
klapou a co je potřeba vyřešit. Cestuje už od června a v polovině prosince
by měla být doma. U nás spolupracuje se Sr. Charmaine. Vtipné bylo, když se
jí holky ptaly, jestli je opravdu holka? :-) Kvůli Majčinýmu sestřihu… Přitom
snad všechny holky tu je nakrátko… u Evropanky se jim to asi nezdá normální…:-)
Opravdu Majka vypadá jako kluk?!? |
Odpoledne u nás proběhl fotbalový turnaj… zatím přípravný,
přesto důležitý. Holky se rozdělily na 2 týmy – žlutých a bílých. Zírala jsem,
jak moc dokážou holky fotbal prožívat a naplno hrát… Byl to vyrovnaný souboj,
ale nakonec tým bílých vyhrál… Holky dostaly trofej a balíček odměn…
Football players... |
Dneska jsem vytáhla i hru, kterou jsem pořídila včera na
tržišti. Jmenuje se v njanji „Solo“ a prodavač mi tuto hru definoval jako
africké šachy. Říkáte si, jak jsem si podle pohledu mohla koupit hru. Ale bylo
to tak, že mě prodavač oslovil, jestli si nechci zahrát. Tak jsme hráli, já
vyhrála (asi to byl od něho psychologický tahJ)
a zeptala se, kolik za tu hru chce. Z původních 300 K (kwacha) jsem cenu
usmlouvala na 100 K s náhrdelníkem navíc:-) (Smlouvání mě dost baví, ale
prodejci jsou ze mě občas na palici. Slýchávám nadávky, jako že kvůli mně nebudou
mít co do huby…:-)).
Dneska jsme s děckama hrály, abych si osvěžila pravidla a zjistila jsem, že
je více možností, jak hru hrát. Umí to velcí i malí…
Solo s Bryanem... |
Závěr večerního růžence byl zpestřený o velkou debatu, spíš
bych řekla „ústní“ souboj. Zítra se má v pozdních večerních hodinách
vrátit Sr. Ryszarda z Polska. Holky by ji rády přivítaly na letišti, ale
není možné, aby jely všechny. Proto se určovalo, které si to zaslouží nejvíc.
Malé holky byly z výběru automaticky vyřazené, kvůli sestřinu pozdnímu
příjezdu. Je to zajímavé sledovat debatu v jazyce, kterému vůbec
nerozumíte… a i když občas přešly do angličtiny, tak s jejich specifickým
přízvukem jsem stejně nechápala, co se děje.
A takové podobné debaty, probíhají téměř každý večer. Sr.
Florence se na konci růžence zeptá, co je nového, co chtějí holky řešit a
sdílet. A i ona má často připomínky k situaci v CoH. My, evropští
dobrovolníci, často pouze sedíme a sledujeme záchvaty smíchu a zlosti, které
naplňují celý prostor…
Na přízvuk holek si musím stále zvykat. Pro Martinu je to
jako slyšet jiné nářečí, ale pro mě, jako slyšet skoro jiný jazyk…
Holky na foťáku objevily speciální režimy... |
„Day by day…“
Žádné komentáře:
Okomentovat